Hlavní stránka Nezařazené či nezařaditelné
Galaktické Impérium filosofie historie struktura osobnosti technika temná strana kultura

"Come, boy. See for yourself."


DetektivnÍ pŘÍbĚhy

Mizerný lovec

DalŠÍ pŘÍbĚhy

Samota ve svitu oranžového světla

Ke staŽenÍ

Sada obrázků 1

Videa

Join the Empire!


Samota ve svitu oranzoveho svetla.txt

Yest VII

Yest VII podruhé

Yest VII potřetí

Yest VII a stanice

Mladý Treton

RA-7

Yest VII počtvrté

Kontrolní panel stanice

Yest VII popáté

RA-7 podruhé


Samota ve svitu oranžového světla

Tyar Treton právě dohlížel oknem na poslední loď, která opouštěla dok, když se za jeho zády s hukotem otevřely dveře. Chvíli bylo ticho. Pak se však již naplno rozvrzaly klouby RA-7, když se droid snažil dostat k muži u okna co nejblíže.

"Všechny kontejnery s plynem byly úspěšně naloženy, p...Tyare." zasténal droid svým studeným hlasem.

"Dobře. Dohlédni ještě, jestli jsou všechny výstupy zavřeny a pak se klidně na čas vypni. Potřebuješ to."

I když stál tento starý droid od firmy Arakyd Industries po Tyarově boku ještě v dobách, kdy se jeho pánovi ani nezdálo o tom, že na sklonku života skončí na zapadlé těžební stanici, stále si RA-7 udržoval profesionální odstup, na jaký byl ve službách bývalému imperiálnímu důstojníkovi zvyklý. Tyar Treton strávil celý první rok svého již desetiletého exilu na stanici tím, že svého robota odnaučoval formalismům, které v jejich samotě byly naprosto zbytečné. Neúspěšně.

Droid beze slova odešel. Tyar ještě chvíli zíral na zavřené dveře a pak se obrátil zpět k panoramatickému oknu. Ten pohled prostě miloval. Přestože strávil na orbitě Yestu VII snad již příliš mnoho let, stále ho dokázala tato planeta překvapovat. Yest VII byl opravdu obrovský. Spíše šlo o zakrnělou hvězdu, než o planetu. Atmosféra byla jako živá, přestože v jejím nehostinném plynném nitru mohl sotva někdo žít. Nepravidelně proudící masy hmoty dávaly vzniknout gigantickým bouřím, které ale z dálky vypadaly jen jako vlnky na hladině oceánů. Planeta vyzařovala ohromné množství radiace, která ionizovala plyny ve svrchních vrstvách. Přičemž tyto plyny byly hlavním důvodem, proč se kolem Yestu nějaká těžební stanice vyskytovala. Do vnitřku stanice však naštěstí pro Tretona mohlo proniknout jen ono podmanivé oranžové světlo, v jehož svitu tak rád stál a snažil se zapomenout na minulost.

Když na stanici před lety přijížděl, procházel těžkou krizí. Jeho žena i dcera byly tehdy přistiženy, jak se snaží vloupat do vládní sítě planety, aby ukořistily data pro Povstání proti Impériu. Tyar Treton byl krátce poté odvolán ze své mise na jednom z křižníků Galaktického Impéria, aby podstoupil ponižující vyšetřování, které mělo zjistit, jestli nebyl do celé aféry také zapojen. On však popravdě o činech svých blízkých neměl ani zdání a jakožto vysoce postavený a uvědomělý důstojník byl jimi tehdy opravdu znechucen. To také prokázala soudní porota. Jeho návrat do služby ale nebyl tak snadný. Ačkoli se své rodiny zřekl, vyšší důstojníci se netajili tím, že by jim měl raději zmizet z očí. A to nakonec zlomený Tyar Treton udělal. Bylo to v prvních letech Galaktické občanské války, říše ještě expandovala a po celé galaxii rostly těžební kolonie pro získávání nerostů. A tak skončil Tyar Treton, jen s droidem RA-7, který mu byl laskavě ponechán, na Yestu VII.

Donedávna Treton ve svém dobrovolném exilu nikdy netrpěl jakýmkoli pocitem viny či osamocení. Konejšivá atmosféra samoty byla naopak balzámem na jeho těžce zkoušenou duši. V náručí Yestu byl ukryt před světem, v němž zuřily boje o nadvládu nad galaxií, tak dobře, jak jen to bylo možné. Až donedávna... Asi před standardním měsícem na stanici přiletěl oblastní správce Cechu, který si po mnoha letech svých inspekčních cest náhle udělal čas i na Tyarovu zapomenutou enklávu. Jeho příjezd s Tretonem otřásl víc, než si byl dlouho ochoten připustit. Samozřejmě, že sem občas přijížděly lidmi řízené lodě, aby vyzvedly vytěžené suroviny, ale s jejich piloty Tyar téměř nemluvil. Nebylo potřeba, zaběhnutá imperiální procedura ve skutečnosti nevyžadovala přítomnost bytosti složitější než vesmírný slimák. Správcova návštěva však znamenala něco jiného. Ten všetečný a mnohomluvný muž prohlédl každý kout satelitu, aby se Tyarovi ke konci své inspekce jen tak zmínil o tom, že jeho žena i dcera nedávno přišly o život v nějakém důlním zařízení na Kesselu. Poté mu podal omšelou imperiální datakartu a se slovy: "Jste u nás již dlouho, že ..." se s Tyarem rozloučil.

Ona datakarta, památka po oné podivné návštěvě, pak našla nadlouho své místo v jeho nočním stolku, kde se na ní pomalu ukládal prach. Až když jednou Tyar přistihl dokonce i RA-7, jak si datakartu během úklidu pokoje pokradmu prohlíží, donutilo ho to, aby ji konečně vsunul do svého datapadu. To, co na ní našel, mu vyrazilo dech. S každým dalším prohlédnutým souborem začal stále více chápat podivný výraz muže, který mu kartu dal. Byl to originální spis případu jeho bývalé ženy a dcery! Někdo jej musel ukrást z imperiálního archivu a ještě o něm vymazat všechny zmínky v systému. Ten někdo mu pak dal tento jediný doklad o tom, že je Tyar Treton pro Impérium nepohodlnou osobou. Správce Cechu? Proč by někdo, koho vůbec nezná, chtěl, aby se navrátil do svého bývalého světa? Proč?

Ani následující dny strávené nad obsahem datakarty neodpověděly na Tyarovy otázky. Ve skrytu své zlomené imperiální duše věděl, že vůbec netouží kartu zničit a vrátit se zpět, někam hodně daleko od jeho milovaného Yestu. Na druhou stranu ho ani milosrdná síla této podivuhodné planety nemohla zachránit před zhoubným vlivem datakarty. V jejích souborech byly bezpočty osobních nahrávek, sebraných Bezpečnostním úřadem. Ty Tyara vracely do oněch let, kdy svět býval tak jednoduchý. A brzy v těch letech minulosti začal Tyar Treton trávit i svoji přítomnost. Začal pomalu nenávidět svoji stanici, sebe i Impérium za to, co se stalo před lety, kdy jeho nezkaženou mladickou duši řídilo heslo "Impérium nebo smrt".

"Tati, tati!"

"Ano, Lucy."

"Už vím, čím budu, až vyrostu."

"Vskutku. Čímpak?"

"Chci létat jako ty na vesmírných lodích. Přihlásím se na akademii jako ty ... a budu mít spoustu lodí, ještě víc než ty!"

"Neříkej. Já ale žádnou loď nemám, já na nich jen sloužím."

"A komu teda patří?"

"No, nevím. Asi císaři."

"Tak on mi je dá?"

"Spíš asi ne, zlato. Budeš ještě muset hodně vyrůst, abys mohla mít loď."

"Promiňte pane..."

"Copak je, Lucy?"

"Myslím, že byste měl vstát!"

"Jak divně to mluvíš..."

Tyar se probudil. Místo toho, aby na něj hleděly modré oči jeho dcerky z dávných vzpomínek, tak ho soustředěně pozoroval jen hmyzí obličej jeho osobního droida.

"V atmosféře prudce stoupá úroveň radiace, pane."

Tyar roztřeseně vstal ze své pohovky v řídící místnosti a zběžný pohled na indikátory ho nepotěšil.

"Mělo mě to napadnout dřív, RA-7. Vracíme se do přísluní a navíc probíhá období maximální sluneční aktivity místního slunce."

"Odvolám tedy na neurčito všechny přílety přepravních lodí a vy budete muset zahájit okamžitou hibernaci. Nastávající období částicových bouří by vás zabilo."

"Ale no tak, RA-7, ještě mohu počkat."

Nemohl a věděl to. Než člověk upadne do správného hibernačního spánku, který umožní přečkat tohle nebezpečné období ve stísněném prostoru izolační kapsle, kde na něj zvýšená úroveň radiace planety nedosáhne, musí to nějakou chvilku trvat. Tyar dal RA-7 ještě několik pokynů ohledně řízení stanice v době jeho spánku a poté se již spěšně vydal do spodního patra komplexu. Těsně před tím, než se za ním zavřel masivní poklop, tak si Tyar pomyslel, že je to pro něj vlastně štěstí, že alespoň na okamžik bude jen spát bezesným spánkem, ve kterém ho nebude nic tížit. A pak spal.

Hned jak Tyar Treton odsunul poklop, věděl, že je něco špatně. Nemínil však i přes relativní soukromí pobíhat po stanici nahý, a tak si nejdříve oblékl uniformu. Celé patro tonulo v hluboké tmě. Jen s velkou námahou se Tyarovi podařilo dojít až k nejbližšímu ovládacímu panelu. Byl vypnutý. Celé patro bylo kromě nezávislého napájení kapsle zcela bez proudu. S pomocí záložního reflektoru se však Tyarovi nakonec po půl hodině bloudění podařilo z bludiště technického zázemí stanice vymotat. Konečně mohl spatřit alespoň část Yestu VII, který byl po jeho dlouhém spánku prozatím jediným důkazem toho, že se Tyar nachází na správném místě. Když však jeho pohled sklouzl z povrchu planety, čekala na něj další podivná situace. Houfy sběrných sond, které zpravidla bez přestání lapaly plyny v atmosféře Yestu VII, teď jednoduše zahálely. Ty ukázněnější se jen nečinně vznášely prostorem kolem svých uskladňovacích polic, mnoho jich však poletovalo kolem stanice jako malé družice, sem tam se některé za ohromného hřmotu a krátkého záblesku srazily.

"Tak tohle si RA-7 odskáče. A kde vůbec je?"

Tyar již byl tak zmaten, že se ve svém snažení dosáhnout řídící místnosti vydal na opačnou stranu koridoru. Rychle si však chybu uvědomil. S úlevou zjistil, že řídící patro je již pod proudem a když konečně otevřel dveře kontrolní místnosti, tak tam byl i RA-7. Seděl čelem k oknu v Tyarově křesle a držel i jeho datapad.

"Ta bouře byla silnější, než jsme čekali, Tyare." začal neobvykle neformálně a tiše RA-7, aniž by se obrátil ke svému pánovi čelem.

"Co jsi to tady prováděl! Celá stanice je mimo provoz!"

Tyar ani nečekal na odpověď a hněvivě odstrčil křeslo i s droidem od hlavního panelu tak, že droid narazil do jedné ze stěn a spadl z křesla. Poté se dal Tyar do nápravy škod.

"Celá pravá sekce je mimo provoz. Jak se to jen mohlo stát?"

Aniž by čekal na odpověď, začal hledat příčinu problému - na panelu blikala kontrolka zkratu v jednom z hlavních rozvodů. Tyar se tedy pomocí panelu pokusil přesměrovat přívod energie.

"Snad tě taky nějak nepoškodila ta bouře, RA-7, jsi přeci droid a ty by měli něco vydržet, ne?"

Odpovědí mu však bylo naprosté ticho, tak se opět pustil do dalších oprav. Bylo potřeba co nejdříve zprovoznit zbývající sondy, aby se co nejrychleji obnovila těžba. Systém však po něm požadoval přístupový kód. Všechny kódy měl Tyar naštěstí pohotově zapsané v datapadu, který ještě před chvílí kdovíproč držel RA-7. Teď ležel na pultu vedle panelu. Byl zapnutý a k Tyarově překvapení se na jeho displeji vyjímal jeden z obrázků jeho bývalé rodiny.

"RA-7, co to má znamenat!"

Jen těsně potom, co stačil tuto větu dopovědět, tak jeho tělem pronikla obrovská bolest a v dolní části zad pocítil cosi chladného. Namáhavě se otočil. Hleděl tváří v tvář chladné hmyzí masce svého droida, který si však již o okamžik později se zaujetím prohlížel povrch své levé ruky, která byla nyní pokryta směsí Tyarovy krve a vnitřností.

"Chápu to." vydechl naposledy Tyar a složil se obličejem směrem k zářící planetě.

Když RA-7 uklidil mrtvé tělo, posadil se opět do volného křesla a začal upřeně sledovat povrch Yestu VII. Na jeho lesklém krytu vytvářelo oranžové světlo mnoho podivuhodných odlesků, RA-7 jim však nevěnoval sebemenší pozornost. Jen stále nehnutě vzhlížel ke zdroji onoho světla, v jehož svitu tak rád stál a v jehož svitu se tak snadno dalo zapomenout na minulost.