Hlavní stránka Nezařazené či nezařaditelné
Galaktické Impérium filosofie historie struktura osobnosti technika temná strana kultura

"Come, boy. See for yourself."


DetektivnÍ pŘÍbĚhy

Mizerný lovec

DalŠÍ pŘÍbĚhy

Samota ve svitu oranžového světla

Ke staŽenÍ

Sada obrázků 1

Videa

Join the Empire!


Mizerny Lovec.txt

Mos Eisley

Ulice Mos Eisley

Osazenstvo kantýny

Stormtroopeři v Mos Eisley

Duros

Imperiální důstojník

Bith

Modrá twi-lečka


Mizerný lovec (soutěžní detektivní příběh s otázkou na konci)

Byl jeden z nejteplejších dnů roku a vybledlé stěny moseisleyských domů byly už příliš dlouho vystaveny žáru jednoho ze sluncí, průchod mezi nimi se tak rovnal procházce mezi tryskami podsvětelných motorů. Kapitán Fortex právě šel svou cestou do jednoho z menších lokálů poblíž jedné z malých základen Impéria, které se nacházely na okrajích města. Sice do "Kantýna u splašeného dewbacka" docházel se železnou pravidelností, ale rozhodně by ji neoznačil za kdovíjaký skvost. Byla to jedna z mnoha špeluněk, které jsou v Mos Eisley stovky, omšelá a plná mnoha nelidí. Ovšem nacházela se v ní i spousta vojáků Impéria, kteří sem docházeli tak jako Fortex z ubikací. Popravdě řečeno, nebýt toho, že byl Splašený dewback tak blízko, tak by kapitán Fortex chodil na svůj oblíbený "písečný punč" někam jinam.

Zdejší barman nebyl příliš výřečný a Fortex to oceňoval. Ihned poté, co vstoupil do hlavní místnosti, jeho punč už stál na obvyklém místě. Vše by bylo téměř i příjemné, nebýt toho, že o jedno místo od Fortexe se jeden z jeho podřízených, frajerský podporučík Gronik, nechutně muchloval s nějakou barovou kurtizánou, nedbaje přítomnosti vyšší šarže. Po chvíli to už však přišlo Fortexovi příliš, když se Gronikova společnice začala chichotat hlasitěji než hrál bithský hudebník v rohu místnosti svoji skladbu:

"Groniku!" začal kapitán Fortex.

Gronik však nereagoval. Kapitán se tedy energicky zvedl ze své stoličky, vytáhl svou instruktorskou hůlku a důrazně ji položil Gronikovi na rameno. Teprve pak se Gronik otočil a spatřiv svého nadřízeného, pozvedl podivně opilecky svoji pravici.

"...nó, ppane!" hlásil.

To už však Fortexe přešla trpělivost, sklonil se k Gronikově uchu a zašeptal mu pár slov, kterými jej vykázal z místa pod pohrůžkou dvojnásobně dlouhé hlídky v ulicích. Gronik se ještě přidrzle ušklíbl a nejistými kroky si to namířil do jednoho z tmavých výklenků po obvodu místnosti, kde ihned navázal řeč s jedním Durem a pochybně vyhlížejícím člověkem. Teprve když Gronik konečně začal dělat jakoby nic, sklouzl kapitán Fortex pohledem na jeho společnici, která poněkud nezúčastněně zkoumala obsah své prázdné sklenky. I kapitán Fortex musel uznat, že tentokrát projevil jeho podřízený dobrý vkus. Na své poměry luxusní kurtizána byla totiž opravdu dobře rostlá humanoidka, jejíž příslušnost k rase Twi-lek prozrazovala namodralá pokožka a umně sepnuté rozkošné hlavové výrůstky. Po několika sekundách se i relativně ukázněný kapitán přistihl, že zabrousil svým zkoumavým pohledem do okázalého výstřihu. Aby svoji nezdárnost napravil, kapitán Fortex objednal zaskočené dámě další skleničku.

Po nemálo minutách uvolňujícího a osvěžujícího rozhovoru, při kterém se nyní již Fortexova společnice vzrušujícím způsobem divila všem popisům kapitánovo hrdinských činů, usoudil kapitán Fortex, že je čas postoupit do další fáze. Empatická twi-lečka to vycítila také a laškovným způsobem se zvedla od baru a zamířila k východu, kde na Fortexe udělal jeden z nejsvůdnějších pohledů, kterým ji zkušenost naučila. Kapitán Fortex již potlačil veškeré morální zábrany a začal v duchu žehnat tomuto příjemnému dni. Po pár sekundách i on zamířil z lokálu na ulici, která se již podvečerně stkvěla v narůžovělých odstínech. Několikrát se pozorně rozhlédl, než spatřil podvědomě vyhlížející leku na rohu vzdáleného domu. Svižným tempem se vydal oním směrem. Byl již v půli cesty, když na něj zezadu kdosi zakřičel.

Byl to jeden z místních imperiálních sympatizantů, "Vyjukaný Mex" - tak mu místní stormtroopeři posměšně přezdívali. Kapitán Fortex zdálky slyšel jen nezřetelné zvuky. Až když se Mex přiblížil na vzdálenost pár metrů, kapitán pochopil, že budou potíže.

"Zabili ho! Je mrtvej! Mrtvej!" neovládal se Mex.

"Kdo? Kdo, ksakru?"

"Mrtvej! Má ránu na prsou, je úplně tuhej." nedal si říct.

"Poslyš, jestli mi neřekneš kdo, budeš tuhej ty!"

"Podporučík Gronik, pane. Byl zavražděn, přímo v lokále ... jen co jste odešel."

Kapitán Fortex se ještě zklamaně ohlédl k místu, kde ležel jeho původní cíl. Nikdo tam již nestál. V duchu proklínal toho debilního Gronika.

U Splašeného dewbacka to vypadalo, jako by se tu nic nestalo. Výklenek, kde před několika okamžiky zesnul drahý potížista Gronik, již byl příkladně uklizen a kapitánu Fortexovi dalo hodně práce přemluvit mlčenlivého barmana, aby mu vydal Gronikovo tělo. Bylo doopravdy prostřelené jedním čistým zásahem, v oblasti hrudníku, nejspíše do srdce. Červená skvrna nebyla na černém vycházkovém obleku příliš patrná, Fortex však v životě viděl již hodně podobných zásahů. Nejdříve ho intuitivně napadlo, že by měl zavolat nějakého bezpečnostního důstojníka, vzápětí si však uvědomil, že již není na své domovské Corellii, ale na planetě "největší prdel vesmíru". Bude to muset zvládnout sám.

Kapitán Fortex zapátral v paměti a téměř okamžitě si vzpomněl na Gronikovy poslední přísedící. Nebylo příliš těžké je vyhledat, i když se snažili zmizet na zadní dvůr, chovali se opravdu neohrabaně. Kapitán na ně bez okolků vytasil svoji důstojnickou zbraň a přizval je do výklenku, který se stal místem činu a ze kterého si zřídil prozatímní vyšetřovací kancelář. Jeho pohled padl ještě na bithského hudebníka, který stál v protějším rohu, tudíž musel mít na celou situaci dobrý výhled.

Výslech začal s Durem, který byl očividně nervózní. Přestože uměl zcela bezchybným basicem, ostatně jako každý Duro, často se opravoval a drmolil.

"Kde jste byl, když byl zasažen Gronik?" začal kapitán neústupně.

"Já, já ... nevím. Teda vím. Už jsem tam nebyl. Objednával jsem si zrovna pití."

"Opravdu? Hm. Odkud jste Gronika znal?"

"Lítal jsem s ním, ehm, vobhchodně, před tím, než narukoval. Já ho nezabil, přísahám."

"Tak obchodně, jo? Nějaký pašerákoviny, špína, co? To už je důvod, ne?"

Kapitán Fortex neprojevoval nějakou přehnanou animositu vůči nelidem, přesto si chtěl být jistý, že z téhle hromádky duroského hnoje vymáčkne poslední informaci. Nakonec se však Durosův výslech zvrhl v jednostranné ujišťování o nevinně a dokonce v nabídku menšího úplatku. Byl ten nejvyšší čas, aby přišel na řadu netrpělivý Bith:

"Musel jste mít skvělý výhled, neviděl jste něco?"

"Ne, pan. Neviděl. Víte, já když hraju, tak nic jiného nevnímám."

"Aha. Jak to, že hrajete takhle sám?"

"Můj pane. Nemám žádné sourozence."

"Sourozence?"

"Ano. Moji rodiče zemřeli ještě před tím, než jim mohli dát život, pane."

"Aha, chápu. Takže vy nemůžete hrát s nikým jiným?"

"Ale ano, pane. Ale nechci."

"Máte to vůbec v hlavě v pořádku? Takže vy mi říkáte, že jste nic neviděl?

"Ne pane. Nic."

Nemělo smysl toho Bitha dále trápit. Byl Fortexovi užitečný jako mrtvý tauntaun vojákovi. Zato ten člověk vypadal celkem slibně:

"Kdo zabil Gronika?"

"Jseš nějakej policajt, či co."

"Tatooine je svrchované území Impéria. A já jsem také Impérium."

"Pche, impoši. Všichni stejný."

"Viděl jste něco, ksakru?"

"Ne, ne, ne. Neviděl."

"Ale byl jste s Gronikem sám. Měl jste příležitost."

"Co si to dovoluješ! Je pravda, že mi visel nějaký prachy, ale k vůli tomu nezabíjim."

"No jistě. Tomu tak věřím. Odkud ses s ním znal, ty parchante?"

"Z Fondoru. Z putyky. Stačí? Hele, nic na mě nemáš!"

"Stačí."

Byla to pravda. Nic na něj neměl. Celé tohle martyrium skončí jenom v podobě černé upřímné soustrasti s imperiálním znakem. V případě, že jsou v COMPNORu, tak to Gronikovo nejbližší příbuzní dostanou i s osobním poděkováním císaře.

Kapitán Fortex neuspěl, ale už mu to bylo jedno. Zaplatil ještě jednou barmanovi a zvedl se od stolku. U dveří se ještě ohlédl na nesourodou dvojici Dura a toho lidského parchanta. Ti se však již jen smáli. Kapitán vykročil do tatooinského přítmí a vydal se směrem ke kasárnám. Podíval se na noční oblohu, jen v dálce bylo ještě možné spatřit zapadající kotoučky tatooinských sluncí. V tu chvíli si to uvědomil - jak mohl být tak hloupý? Otočil se, aby se vrátil k Dewbackovi, ve stínu proti němu však stála postava s velkou hlavou. Byla zaskočena. Fortex rychle tasil a jedním výstřelem svého modifikovaného blasteru tmavé postavě ustřelil hlavu. Když přišel ke zhroucené kouřící trosce, maskovací zařízení již bylo deaktivované a on mohl pohlédnout do tváře vraha - nejspíše nějakého začínajícího námezdního lovce. Fortex si strčil ruce do kapes a pomalým krokem pokračoval k ubikacím.

Kdo byl onen vrah a hlavně - co si Fortex uvědomil?