Hlavní stránka Organizace, instituce, galaxigrafie, ...
Galaktické Impérium filosofie historie struktura osobnosti technika temná strana kultura

Galaktické Impérium je svět, který má své zákony. Ten svět lze zkoumat z mnoha a přesto nikdy nevystihnete vše.


Galaxigrafie

Galaxie

Imperial City (Coruscant)

Byss


Organizace a instituce

COMPNOR a ISB

Imperiální armáda

Imperiální flotila

Imperiální rozvědka

Černé slunce


TIE Advanced se řítí příkopem Hvězdy smrti

ISD - imperiální klasika

Executor - chlouba předendorovské Imperiální flotily

Hvězda smrti míří k Alderaanu

Generál Tagge

Imperiální hangár

TIE fighter pálící

Interdikční křižník s patrnými kulovitými projektory

Věčný souboj

Pravá autorita v Imperiální flotile - temní vyslanci císaře

TIE bomber


Imperiální flotila

Imperiální flotila reprezentovala Galaktické Impérium v hluboké prázdnotě vesmírného prostoru. Poslání Flotily bylo velmi podobné poslání Imperiální armády: udržovat a nastolovat imperiální pořádek. To znamenalo především časté hlídkování na vytížených hyperprostorových trasách, inspekce nákladních i osobních plavidel či stanic. Tato práce bývala často velmi nebezpečná, proto výcvik kadetů zahrnoval snad všechny možné scénáře a situace.

Mise a jejich cíle

Mise byla základní jednotkou většiny činností, které Flotila prováděla. Každá mise byla organizovaná taktická akce, jež zapadala do většího strategického schématu. Každá bojová jednotka účastnící se mise obdržela v dostatečné době před začátkem její důkladný popis. To však neznamená, že každý pilot byl obeznámen se strategickou významností své mise. Často totiž pilot dostal jen popis své dílčí úlohy.

Některé mise měly i více různých cílů. Primární cíle měly samozřejmě nejvyšší důležitost, avšak v případě jejich zdárného splnění se pilot mohl pokusit splnit některé ze sekundárních úkolů s menší důležitostí. Dále je nutné poznamenat, že cíle se mohly uprostřed mise často i velmi neočekávaně měnit. Nejčastěji se proměňovala priorita či pořadí jednotlivých úkolů. Vše záleželo jen na velícím důstojníkovi a aktuální situaci, která se ve vesmírných bitvách, jak známo, často mění každým okamžikem.

Druhy standardních misí

Převaha na bojišti

Během vesmírné bitvy je jednou z nejdůležitějších věcí získání převahy nad soupeřem. K tomu vede prostá cesta: zmenšit počet plavidel nepřítele a rozšířit vliv plavidel vlastních. Galaktickému Impériu většinou díky obrovské kvantitativní a kvalitativní úrovni Flotily nedělalo splnění tohoto cíle problém.

Pozemní podpora

Pozemní podpora byl pojem, kterýžto sahal od bombardovacích misí až k zásobování pozemních jednotek novým vybavením a muži. Pro hladký průběh podpůrných misí bylo nezbytné zajištění vlastních transportních lodí doprovodnými stíhači. Ty často ohrožovala protivzdušná artilerie a rakety země-vzduch, které mohly snadno zničit či vážně poškodit i větší loď.

Výzvědná činnost

Prozkoumat neznámý prostor či špehovat nepřátelskou skupin plavidel - to bylo součástí výzvědných misí. Výzvědná činnost bývá často jazýčkem na vahách úspěchu a prohry. Vedoucí úlohu ve výzvědné činnosti měly i v bojové akci zpravidla tajné služby (ISB či Rozvědka). Šlo vůbec o jednu z nejtěžších misí, které vojáci Imperiální flotily vykonávali.

Doprovod

Doprovod větších lodí nebo konvojů patřil taktéž k dalším velmi důležitým a nebezpečným misím. Přestože útoky na konvoje bývaly v Impériu zpravidla velmi řídké, Říši velmi záleželo na tom, aby se nedostala ani jediná částečka nákladu do nepovolaných rukou pirátů či dokonce té povstalecké špíny. Každý vesmírný vlkovyjec vám poví, že když k nějakému incidentu dojde, agresor se vždy nejprve snaží odstranit doprovodné stroje.

Přeprava

Dostat náklad či lidi z planety A na planetu B bylo základním cílem všech transportních misí. Avšak velké transporty, konvoje či raketoplány jsou velmi zranitelné a neohrabané, a tak nemohou dlouho odolávat přesile rychlých a dotěrných nepřátelských stíhaček. Věčným údělem pilotů transportů tudíž je věřit ve schopnosti pilotů doprovodných strojů a setrvávat neústupně na určené trase.

Jednotky

Bojové řady

Standardní řada: 1 až 20 lodí. Byla základní bojovou řadou Imperiální flotily. Mohla obsahovat jedno nebo dvě větší plavidla (například korvety) a nějaké menší stroje na jejich ochranu.

Útočná řada: 3 až 6 lodí. Sestávala se z TIE fighterů, bombardérů nebo člunů. Nejčastější formace útočné řady byla trojmístná, s jedním velitelem a dvěma křídly. Rozkazy útočné řady byly jednoduché: útočit, poškodit a zničit.

Těžká útočná řada: 4 až 8 lodí. Plavidla v této bojové řadě byla obvykle lépe vybavena a měla štíty. Názorným příkladem stroje těžké útočné řady byl vylepšený stíhač TIE. Rozkazy pro řadu byly často specifičtějšího rázu. Kromě prostého souboje s nepřátelskými stíhači prováděly podřízené lodě průzkum a hlavně vyřazování či poškozování významných lodí či jejich částí.

Stíhací (pronásledující) řada: 4 až 10 lodí. Pronásledovat nepřítele tak dlouho, dokud není jeho poslední loď zničena - to byl jednoduchý popis práce stíhací řady. Sestávala se z rychlých stíhaček, často vyzbrojených odpalovacími zařízeními raket a torpéd pro ničení nepřátel z velkých vzdáleností.

Průzkumná řada: 2 až 4 lodi. Rychlé a mrštné lodě v průzkumné řadě pracovaly vysoce koordinovaně. Bývaly méně obrněné, zato disponovaly přídavnými senzory, dlouhodosažným komunikačním systémem a především spolehlivým hypermotorem, který jim umožňoval se po splnění mise rychle stáhnout.

Krycí řada: 2 až 6 lodí. Úkolem krycí řady byla ochrana vlastních důležitých plavidel za všech okolností. Většinou bývaly touto povinností pověřovány běžné TIE fightery.

Torpédovací řada: jejím cílem bylo dopravit svůj smrtící náklad až k nepříteli. Skládala se dílem z TIE bomberů a dělových a raketových člunů. Vzácně se v ní vyskytovaly větší modifikované lodě (např. dreadnoughty). Cílem řady ovšem nemuselo být jen přímé a okamžité zničení nepřítele. Někdy byla místo protonových užívána paralyzující iontová a magnetická pulsní torpéda.

Výsadková řada: vždy obsahovala 2 transporty. Bývala velmi často podporována krycí řadou. Obě transportní plavidla se pohybovala v těsné formaci a rozdělovala se jen při přímém napadení. Většinou transporty nedisponovaly přílišnou výzbrojí, měly však mnohem silnější štíty než jiné lodě podobné velikosti. Hlavním úkolem výsadkové řady bylo dosažení povrchu planety či stanice. Ve výjimečných případech se rozšířená výsadková řada mohla pokusit převzít kontrolu nad nepřátelskou lodí či alespoň sabotovat její životně důležitá zařízení.

Hvězdný destruktor: byl považován za vlastní bojovou řadu. Na jeho palubě se nacházeli velící důstojníci a vysílal ze svých útrob mračna stíhaček, aniž by často sám musel zasáhnout svými hrozivými a pustošivými zbraněmi do boje. Jeho mocné turbolasery se dovedly vypořádat s naprostou většinou všech velkých nepřátelských lodí. Navíc existovaly zvláštní typy destruktorů, např. interdikční křižníky, které byly schopny produkovat svými gravitačními reaktory záludná zakřivení časoprostoru, jež kromě jiného znemožňovala únik nepřátelských lodí hyperprostorem.

Průhled z TIE fighteru